Mnohé au pair trápilo, že byly jen živým vysavačem

V době, kdy byla Petra Braunová au pair, neexistovaly u nás ještě agentury, které by pobyty v zahraničí spojené s hlídáním dětí zprostředkovali. Jakmile padla železná opona a hranice ze socialistického bloku na Západ se otevřely, vyrazila na podnět svého otce do Francie.

„Šla jsem do neznáma jen s adresou otcova nejlepšího přítele z koncentračního tábora Buchenwald. Otec mě učil francouzsky a už jako malá holka jsem jeho přátelům ve Francii psala sáhodlouhé listy plné chyb, „vzpomíná Braunová.

Přestože přítel jejího otce ji v Paříži přivítal jako vlastní dceru, nechtěla být stále pod dohledem. „Brzy jsem se seznámila s mladými Francouzi a Francouzka a ti mi navrhli práci au pair. Bez váhání jsem přijala, vždyť jsem vůbec netušila, o co jde. „

Její máma nebyla spokojena s tím, že vyrazila do ciziny, zlobila se a bála se o ni. „Mobily neexistovaly, byli jsme paradoxně mnohem svobodnější, jako jsou lidé dnes,“ míní.

Kamarádkám psala dopisy o tom, jaké jsou děti, o které se stará, skvělé. Ty horší situace si nechávala pro sebe.